lidé

Aby lidé byli lidmi, aby byla nemoc jako nemoc

Kdybyste ve světě mohli změnit jednu věc, co by to bylo?

Poslední dobou mě trápí, že je naše společnost polarizovaná všemi směry, a že lidé mají silnou tendenci uvažovat v protikladech. A ono nejen, že se to nezlepšuje, ale naopak je to čím dál horší. Jste buď staří nebo mladí, chytří nebo hloupí, dobří nebo špatní, volíte Babiše nebo ho nenávidíte. Proč v naší společnosti neexistuje prostředek? 

Víte, chtěla bych žít ve světě, kdy mohou lidé stát pohodlně uprostřed, nebýt ani hloupí ani chytří, ani dobří ani špatní a být jen tak staří, jak se sami cítí. Chtěla bych, aby nikdo nebyl špatný jen proto, že má tetování nebo jinou barvu pleti. Lidi bychom přece měli posuzovat především podle jejich činů.

Na nás lidských bytostech je krásné to, že máme širokou škálu pocitů a emocí a pokud chceme, tak i neuvěřitelnou schopnost empatie. A přesto spousta z nás zapomněla empatii aktivně používat a pocity systematicky potlačujeme. Chtěla bych žít v upřímném světě, ve kterém si stejně jako: “Byla jsem na dovolené v Řecku a bylo to super…” budeme umět říct taky: “Hele, je mi pěkně na dvě věci a nějak se mi prostě nechce žít.”

Chtěla bych žít ve světě, kde nám bude dovoleno být občas smutní, občas veselí a občas něco mezi a všechny varianty budou v pořádku. Chtěla bych, aby se lidé nebáli říct si o pomoc. Chtěla bych, aby nikdo neměl pocit, že je jednodušší tvrdit, že má letos už počtvrté střevní chřipku, než přiznat, že má psychické potíže. Chtěla bych se dožít toho, že se u večeře bez ostychu zeptáme známých, jestli nemá někdo tip na dobrého psychologa. A že namísto uhýbavých pohledů a zdviženého obočí se nám dostane pomoci.

Chtěla bych, aby byla nemoc jako nemoc a aby lidé byli lidmi.

S láskou,

Vaše T.

Komentáře