Možná jste si mysleli, že na něčem tak hrozném, jako je duševní onemocnění, se nedá najít nic pozitivního. Dovolte, abych vás vyvedla z omylu.
Fáze, kdy najdete na svém duševním onemocnění něco pozitivního, přichází až později. Nikoliv ve stádiu před diagnózou, ani bezprostředně poté, co se diagnózu dozvíte. V tom momentu je přirozené, že má člověk s duševním onemocněním spojené pouze starosti, beznaděj a jediný cíl – dostat se ven. Pokud se vám to ale podaří, začnete si všímat i světlých stránek. A těmi se dnes budeme stručně zabývat.
Naučíte se bojovat se svými démony
A nejen s těmi psychickými. Pokud se vám podaří naučit se sžít s tou bestií uvnitř, potlačit ji, nebo se jí dokonce nadobro zbavit, najednou vám všechny ostatní problémy budou připadat menší než předtím. Pokud jste se dokázali poprat sami se sebou a se svojí hlavou, zvládnete už všechno. Jednoduše i v tomhle případě platí, že co vás nezabije, to vás posílí.
Poznáte sami sebe
Poznáte se v krizových situacích, zjistíte, jak se v nich zachováte a to vám umožní začít se sebou pracovat. Neznamená to, že se na sebe budete umět spolehnout, ale vědět, že v některých situacích se na sebe spolehnout nemůžete a že potřebujete podporu někoho jiného, je také velmi cenné. Zjistíte jednoduše, kde máte hranice.
Nastavíte si hranice
A díky tomu se vám podaří si je nastavit. Pokud se vám podaří vybalancovat si život a vrátit ho do normálu, budete už vědět jak na to, abyste nepřistáli zpátky na dně. Budete jednoduše vědět, jak moc zvládáte pracovat, studovat, věnovat se povinnostem, aniž byste se zhroutili. Budete taky vědět, co vám zlepší náladu, co vám udělá dobře a co vás zaručeně dostane ze splínu.
Inspirací ostatním
A díky tomu, že vy jste už svůj životní balanc našli, pak můžete pomoci ostatním najít ten svůj. Díky tomu, že jste pochopili, že duši máte jen jednu a musíte se o ni starat, můžete k tomuhle uvědomění pomoci ostatním.
Uvědomění
Ráda se řídím heslem, že všechno špatné je pro něco dobré. Sama jsem ale dlouho bojovala s tím, že na panickém záchvatu, depresích ani úzkostech opravdu nic pozitivního není a viděla před sebou jen černočernou tmu. Díky nemoci jsem krátkodobě zažívala nechuť pokračovat a kvalita mého života klesla na pomyslnou nulu. Později jsem však přišla na to, že tělo je velice inteligentní a že to byl jeho signál, že v současném režimu to dál udržet nejde a je potřeba něco změnit. Uvědomění, která mi nakonec tahle zkušenost přinesla, bych nevyměnila za nic na světě. A díky tomu je teď můj život lepší než kdy býval.
Co pozitivního na duševní nemoci vidíte vy?
S láskou,
Vaše T.
Komentáře