Tenhle článek si klade za cíl podělit se o mou nedávnou úžasnou zkušenost a zároveň poskytnout tipy a rady, jak se neztratit ve vlastní hlavě a udržet se nohama pevně na zemi.
Milé setkání
Znáte ten pocit, když potkáte někoho nového a po chvíli máte najednou pocit, že ho znáte roky? Že stačí říct pár slov a prostě cítíte, že ten druhý přesně ví, co se vám honí hlavou? Tak přesně to se mi nedávno stalo. Vlastně to bylo předevčírem a tak nějak cítím, že se o tu zkušenost musím hned podělit a proměnit ji v článek, abych náhodou nějaký zajímavý střípek toho setkání nezapomněla.
Na firemní akci přiletěli kolegové z Ameriky. Tak jsem si řekla, že není od věci trochu si procvičit angličtinu a dala jsem se s nimi do řeči. O pár hodin a drinků později jsem seděla na terase s bývalou terapeutkou Nikki a vyměňovaly jsme si názor na kvalitu psychiatrické péče u nás a v USA. Kromě toho mi udělala zajímavou analýzu stisku ruky a po nějaké době přišlo na řadu i téma osobní zkušenosti s duševním onemocněním.
Uzemni se!
Nikki, stejně jako já, trpí záchvaty paniky a úzkostmi. Samozřejmě mi to nedalo a zeptala jsem se jí, jak zvládá paniku v běžném životě. Na to mi nadšeně pověděla o svojí metodě “get grounded“, což nebylo myšleno jako “nechat si dát zaracha”, ale spíš “uzemnit se” nebo “ukotvit” v reálném světě. Problém úzkostí a panického záchvatu je ten, že se necháme přemoci a unést pryč myšlenkami ve svojí hlavě. Strach a úzkost nás odvedou tak daleko, že přestaneme vnímat reálný svět kolem sebe, necháme se pohltit a ztratíme se.
V tuto chvíli nastupuje terapeutická metoda “uzemnění”, která spočívá ve vnímání a pojmenovávání okolních předmětů, které se nachází v naší bezprostřední blízkosti. “Ok, tohle je strom, je zelenej a má větve… a tohle je lavička, je kovová a válí se kolem ní nedopalky… a tohle je…” princip asi chápete. Ve chvíli, kdy se začnete soustředit na věci, které se nachází ve vašem fyzickém světě a pokusíte se je popsat, podaří se vám uniknout z vězení, které vytváří vaše hlava a vrátit se do reality.
Jak zůstat na zemi
Stejně jako každá metoda na zvládání panických záchvatů, i tahle se musí poctivě trénovat. A to hlavně proto, že čím víc si ji zažijete, tím víc budete schopni v atace reagovat a na metodu si vzpomenout. Tím spíš ji taky budete schopni aplikovat. A tím spíš se vám samozřejmě podaří záchvaty dlouhodobě eliminovat nebo alespoň likvidovat už v jejich zárodku. Nikki mi poradila nosit s sebou neustále jednu fyzickou věc, třeba kamínek a trénovat na ní soustředění. “Jen se na něj dívej. Pět minut denně. A pokaždé, když ti utečou myšlenky jinam, vrať se k tomu kameni. Prohlédni si každý záhyb, každý odlesk a nenech se přemýšlet nad ničím jiným.”
A tak tu v ruce obracím nepravidelný křišťál, který jsem kdysi dostala od babičky a snažím se na něj plně soustředit. Jen občas mi myšlenky utečou k tomu příjemnému rozhovoru s Nikki. A já je vědomě nechávám, protože to jsou po nějaké době myšlenky, které není třeba zahánět.
S láskou,
Vaše T.
Komentáře